close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Twinkle twinkle, Little star - 4. díl

4. dubna 2013 v 22:21 | ~Ronnie

Předchozí díly zde

Šly jsme s Willow do jednoho londýnského baru zvaný The Golden Lion. Jako obvykle tu bylo plno, ale naštěstí tu máme své kontakty, tak nás vyhazovači pustili dopředu.

V klubu
"Willow?" Zkoušela jsem přeřvat hudbu, ale zároveň jsem nechtěla, aby kamarádka ohluchla.
"Beth, myslím, že támhle ten kluk po tobě pokukuje. Běž to zkusit." Pobízela mě, když jsme seděly u baru.
"Neblbni a pořádně se podívej, má tam nějakou společnost." Zkazila jsem jí radost. No, ona Willow strašně ráda někomu někoho dohazuje, ale ty vztahy většinou končí katastrofou. Věřtě mi - mluví ze mě zkušenost.
"Co si dáte?" Zeptal se nás barman.
"Jedno Martini, prosím." Objednala jsem si.
"Dvě." Ozvalo se za mnou. Rychle jsem se otočila.
Za mnou stál ON. Pan Dokonalý. Hnědé oči, hnědé vlasy, věk tak kolem 19. Prostě bůh. /ON/
"Teda, jestli ti to nebude překážet." Tak mužný, ale zároveň jemný hlas. No řeknu vám, kdybych neseděla na té barové stoličce, tak už dávno sedím na zemi.
"Sa-samozřejmě že ne. Teda, pokud mě necháš si to zaplatit. Jinak bych se mohla urazit." Řekla jsem a usmála jsem se.
"Jsem Ben." Řekl, sedl si na stoličku vedle mě a napřáhl ke mně ruku, kterou jsem s radostí přijala. Výborně jsme si povídali a přitom popíjeli a ochutnávali různé koktejly.
Kolem půl jedenácté jsem měla alkoholu plnou hlavu a rozhodla jsem se, že už půjdu domů. Sotva jsem se ale zvedla, zavrávolala jsem a nebýt Bena, tak jsem někde na zemi.
"Díky za," škyt "zy chytnutí." Řekla jsem mu opilecky. Naštěstí taky nebyl nejstřízlivější.
"Kde bydlíš?"
"13 Edenhurst Avenue." Odpověděla jsem mu. "Ale," škyt "já to zvládnu. Mám to," škyt "kousek."
"To vidím. Takže jdeme." I když to mám od baru domů sotva 300m, Ben trval na tom, že mi zavolá taxík a pojede semnou domů.
"A co Will?" Skoro jsem zapoměla na kamarádku.
"Ta latinsko-americká kráska co seděla kousek od tebe?"
"Jo, přesně ta."
"Tak ta odjela už asi před hodinou a mám ti říct, ať se o ni nebojíš, že ti ráno zavolá." Nevím proč, ale od něj to znělo tak bezstarostně.
Když jsme dojeli před můj dům, byla jsem nakonec i ráda, že jel se mnou. Nevím totiž, jak bych ty schody sama v takovémhle stavu vyšplhala. Nakonec mi i otevřel dveře od bytu a rozhodl se, že mě uloží do postele. Celou tu dobu mě nesl v náručí.
 


Komentáře

1 De-Signare | Web | 5. dubna 2013 v 15:48 | Reagovat

Mohla bys to psát delší :D..Líbí se mi to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama